Můj nový svetřík
(3.března 2009)
Musím se pochlubit - mám nový svetřík, a je zatím nejhezčí, co jsem kdy měla.
A kromě toho svetříku mi určitě budete závidět mou
dvorní švadlenku, která mi jej pletla.
Říkáme jí s páníčkama "babičko",
ikdyž moje babička to určitě není, ta snad vypadá jinak,
ne???
No a tahle babička je móc šikovná a ne jen, že mi
plete svetříky, ona i šije a upravuje oblečky, co mi
páníčkové koupí. Jsou mi totiž moc
široké přes bříško, já zas tolik
nejím, víte?
Také je na mě ta babička hodná a vůbec není
pravda, že mě rozmazluje. Už jsme se naučily, že mi musí skoro
všechny dobroty dávat tajně, protože kdyby
páníčkové viděli, kolik toho za den dostanu, tak
bych asi nedostala večeři. Prý už neporostu a mohl by ze mě být váleček. Já to ale všechno vyběhám v lese, takže si držím svou váhu.
Páníčkové něco říkali, že snad za babičkou
pojedeme, bydlí někde v cizině, tak si beru s sebou pas.
Jsem zvědavá, jak přežiju tu cestu autem, dělá se mi
občas špatně. Ale zase se budu těšit na tu babičku, tak
to vydržím.
Když si mě páníčkové odváželi od
mojí maminky, tak jsme prý také jeli dlouho a
já celou cestu spala. Pamatuju si jen ten čudlík ve
dveřích auta. Chtěla jsem do něj kousat a vždycky když
jsem se k němu přiblížila, tak zajel dovnitř. Teď už vím,
že to dělala panička, chtěla mě zabavit na té dlouhé
cestě. Jenže mně stačilo, že jí ležím na klíně. Teď
už mě na klíně nevozí, ono se to nesmí. Mám
takové kšírky a jsem připoutaná na
zadní sedačce. Achjo!!!!!
Tak snad tu cestu vydržím a až se vrátím, tak Vám
napíšu nový zážitek z mojí
první dovolené. Mějte se moc hezky.
Vanilka
