(25.-28.března 2009)
Ahojky lidičkové,
tak jsem byla na své první dovolené v zahraničí (v Německu). Psala jsem Vám, že jedu za babičkou, mou dvorní švadlenkou. Také jsem psala, že to není moje pravá babička, ale s páníčkama jí tak říkám. No a k té babičce patří dědeček (také nepravý), o tom ještě nevíte a tetička a strejda a jejich dvě děti - kluci. A za těmi všemi jsme jeli. Páníčkové mi na tu dovolenou dali fotku do pasu, abych prý byla kompletně vybavená. Tady je:
Večer jsme šli brzo spát, protože se na můj vkus vyráželo hrozně brzy ráno - asi v 8:00 hodin.
Myslela jsem, že je třeba ukecám, abych nemusela sedět přikšírovaná vzadu v autě, ale byli nekompromisní. Takže se mi hned na začátku cesty udělalo špatně a už jsem si vynutila pauzu. Zajímavé je, že vždycky když jedeme TAM, tak je mi zle a když jedeme ZPÁTKY, celou cestu spím. Asi to bude tím, že TAM řídí panička a ZPÁTKY páníček. Budud si muset s paničkou promluvit :-)))
Po té první pauze jsem paničku hlídala až do další pauzy a potom jsem usnula. Jeli jsme skoro pět hodin, třetí pauzu si moc nepamatuji, ale špatně už mi nebylo.
Když jsme dorazili, tak první zastávka byla u tetičky s dětma. Zrovna slavila narozeniny. Hned jsem se na ně vrhla, už u nás byli a pamatovala jsem si je. Páníčkové dovolili, že mi můžou dát piškůtek, ale jen jeden - HAMOUNI NEPŘEJÍCNÍ. Potom dorazila babička s dědečkem a to bylo vítání, mám je opravdu moc ráda!! U tetičky jsme se občerstvili, pomazlili - VŠICHNI - naskákali do auta a jeli domů k babičce.
Hned v předsíni babička otevřela skříň a ukazovala paničce dobrůtky pro mě. Myslely si, že to nevidím, ale já hned zkoumám každou skříň, co kdyby to byla ta kouzelná, jako máme doma?? A taky že jo, už jsem dostala sušenku!! Panička babičce domluvala, aby mi těch dobrůtek nedávala moc, a když už mi je dá, tak aby řekla nějaký povel - sedni, lehni, zůstaň. Babička to hned vyzkoušela a pak už měla zákaz. Panička si protiřečí, protože potom babičce řekla, že mi může dobrůtky dávat tajně(co oči nevidí, to srdce nebolí), stačí, když bude dobrůtku držet v ruce a ukazovat mi a já už to pochopím. No to víte, že to babička za chvilinku šla vyzkoušet. Ono to funguje, jenže já jsem naučená, že si mám dobrůtky nosit na svůj kobereček, abych nedrobila, a ten kobereček jsem měla v pokoji, kde seděla panička!!! Jéje, já babičku prozradila !! Od té doby už opravdu nic, já totiž držím dietu, víte? Přece jen se mi nepovede všechny ty dobroty vyběhat v lese a páníčkové mě i sebe hlídají, abych nebyla váleček.
U babičky jsem se velice rychle zabydlela, na gauči mezi polštářkama. Počasí nám celou dovolenou nepřálo, skoro pořád pršelo a trošku mi chyběl můj les a zahrádka. Prý jsem byla móóóc hodná, páníčkové se až divili, co se mnou je. Já Vám zapomněla napsat, že ještě k té dietě jsem už velká ženská! Možná proto jsem byla tak hodná, prý se my fenky zklidníme, když to na nás přijde. Asi jsem se zklidnila, ale když slyším PIŠKŮTEK, okamžitě se rozruším.
Páníčkové mě nechali babičce asi tři hodiny na hlídání, poprvé jsem byla bez nich v cizím prostředí. Hodinu jsem babičku proháněla kňučením k té skříni v předsíni, až jí to pak došlo a řekla jen TICHO!! a už jsem ani nepípla. Další den páníčkové odjeli na celé odpoledne a to už jsem věděla, že na babičku kňučení neplatí a byla jsem tak hodná, že jsem dostala dobrůtky jen tak. Chodila jsem s nimi na balkon, seděla u stolu a povídala si s dědečkem, no prostě klidné odpoledne.
Večer k nám přišli na návštěvu kluci s tetičkou a pořád si mě chtěli hladit na gauči, až mě ulovili:
Také mě páníčkové vzali s sebou do kavárny. Teda to by jste se divili, jak málo o nás NAHÁČCÍCH lidé v cizině ví. Nebo spíš o nás neví vůbec nic. Většinou se ostýchají si nás pohladit, ale jak na nás dají ruku, už nemůžou přestat. Dokonce i v obchodě pro zvířátka se nás ptali, co jsem za rasu. Páníček jim to vysvětloval, znali maličko jen číňánky. Panička jen koukala, protože to je tak jediné, co umí německy. No jo, ten páníček, mluvit umí, řídit umí.....
No to je asi tak vše, co bych Vám mohla říct o mojí první dovolené, snad jsem na nic nezapomněla.
Na další dovolenou se chystáme v září, prý ještě dál než teď. No potěš pes, jestli TAM bude řídit panička, tak to asi osm hodin v autě nevydržím. A potom prý ještě 24 hodin na lodi???? Pomóóóc!!!! Uvidíme, uvidíme.
Mějte se moc hezky a přeju Vám, ať máte brzy také hezkou dovolenou. Já zase napíšu.
Vanilka
